Psychická odolnost, ženské tělo a přírodní léčba
Léčba není jen medicínský proces, ale hluboká práce s psychikou, tělem a prostředím, ve kterém žijeme. Prof. MUDr. Lenka Borská, Ph.D. mluví o významu psychické odolnosti, péče o sebe a kontaktu s přírodou jako skutečné součásti uzdravování.
Tento text je autentickým přepisem rozhovoru, který vznikl pro Systers Akademie. Rozhovor jsme se rozhodly publikovat v plném znění a rozdělit jej do několika částí, aby zůstal zachován jeho obsah, hloubka i osobní rovina. Čtete 3. díl rozhovoru.
Jak důležitá je podle vás psychická odolnost v procesu léčby?
Psychická odolnost je během léčby rakoviny prsu klíčová. Není to jen doplněk léčby, je to její neoddělitelná součást. Pomáhá zvládat strach, nejistotu a bolest, udržet naději a sílu pokračovat. Léčba sama o sobě testuje tělo, ale psychika rozhoduje o tom, jak tuto cestu prožijeme, jak zachováme důstojnost a životní energii.
Najít v sobě sílu přijmout, co přijít musí, a zároveň hledat, co dál, je často rozhodující. Bez psychické odolnosti je tělo samo, s ní je naděje. Není to o pozitivním myšlení za každou cenu, ale o schopnosti zůstat v kontaktu se sebou i v těžkých chvílích.
Jakou roli během vaší cesty hrála příroda, tělo a péče o sebe?
Příroda — voda, vzduch, les, slunce — to nebyly jen obrazy dětství, ale můj skutečný, živý lék. Voda mi přinášela uklidnění, lesní vzduch plný negativních iontů mi dával energii, harmonie přírody pomáhala uklidnit mysl a tělo, rozehnat strach a dát naději.
Nejde jen o subjektivní pocit. Existuje i vědecká evidence, že negativní vzdušné ionty (NAI) mohou mít prospěšné účinky na psychiku, imunitní systém a regeneraci. Studie na zvířecích modelech ukázaly, že expozice negativním iontům může snižovat stres-indukované deprese, normalizovat hladiny stresových hormonů a ovlivnit zánětlivé děje v organismu.
Jiné výzkumy pak potvrzují, že v prostředích s vyšší koncentrací negativních iontů se zlepšuje nálada, snižuje deprese a úzkost a podporuje regenerace — což jsou klíčové aspekty pro každého, kdo prochází léčbou.
Pro mě to znamenalo velmi konkrétní volbu: když mě tělo i duše unavovaly, nehledala jsem jen léčbu, ale útočiště — u vody, mezi stromy, v čistém vzduchu, v přírodě. Tam, kde proudila řeka nebo potok, kde padal déšť, kde vítr rozháněl obavy, kde moře či hory nabízely ticho a klid.
Věřím, že to nebyla náhoda. Tělo reagovalo, duše se uklidnila a mysl se zjasnila. Věda i osobní prožitek se zde potkávají. A když má žena možnost, doporučila bych jí: nehledejte jen pilulku a kontrolu, ale najděte svou „přírodní terapii“.
prof. MUDr. Lenka Borská, Ph.D.
je lékařka, vědkyně a dlouholetá pedagožka Univerzity Karlovy.
Jako přednostka Ústavu preventivního lékařství v Hradci Králové propojuje moderní medicínu, vědeckou preciznost a lidský rozměr lékařské profese. Odborně se věnuje imunologii, preventivní medicíně a vlivu prostředí na zdraví, přičemž její práce zasahuje nejen akademickou sféru, ale i praktickou klinickou osvětu.
Významnou součástí jejího výzkumu je také aging – proces biologického stárnutí, jehož mechanismy zkoumá v souvislosti s imunitou a dlouhodobými dopady chronického zánětu. Ve svém výzkumu i výuce klade důraz na pochopení člověka v jeho celistvosti – od biologických mechanismů až po psychosociální kontext zdraví.
Je autorkou řady odborných studií, vyhledávanou přednášející a mentorkou mladých lékařů. V knize Doktorka v růžovém otevřeně sdílí i svou osobní zkušenost s onkologickou nemocí. Knihu najdete na Systers e-shopu zde.