PŘI NÁKUPU NAD 2500 KČ POŠTOVNÉ PO ČESKU ZDARMA

Tachykinin

Tachykininy mají párty a já sedím doma aneb proč se více přátelit

(4 minuty čtení)

Čím to může být? “Necítím se sama sebou.” “Jsem ve stresu.” “Nemohu se soustředit.” Jakmile se mi v hlavě honí podobné myšlenky, snažím se najít jejich zdroj. Potenciálním spouštěčem může být stres spojený se školou, prací, hormony… Anebo všechno dohromady. A co třeba nedostatek sociálního kontaktu? Samota může být tichým a podceňovaným narušitelem našeho duševního zdraví. Pokud doba bez sociální kontaktu trvá příliš dlouho, může to náš mozek ovlivnit natolik, že se začne přeměňovat. Cílem tohoto článku je připomenout důležitost mezilidských vztahů jako jednu z technik prevence stresu a podpory zdraví mozku a duševního zdraví.

Teď se to nehodí

Já jsem introvert. Samota mě nabíjí a čas pro sebe potřebuji pomalu i po rozhovoru s prodavačem. Existuje ale tenká hranice mezi samotou, která mi prospívá, a samotou, která mi škodí. Někdy člověk tu hranici lehce přehlédne a směle tak kráčí vstříc potenciálním následkům dobrovolné izolace. 

“Když teď zaberu, budu mít později více času.” Tahle věta a jí podobné se mi schovávají v podvědomí a v minulosti za mě častokrát odřekly pozvánku na kávové posezení, parkové procházení, noční tancování či dobrodružné stanování. Jindy jsem pozvání odmítla, protože mi již společníka dělal stres. Uzavřela jsem se do sebe, nezvedala telefony a ponořila se do své samoty. Vím, že tento článek bude s každým rezonovat trochu jinak. Pro někoho je lidský kontakt něčím naprosto přirozeným a možná se s představou dlouhodobé samoty bude těžko ztotožňovat. Faktem ale je, že mnoho z nás sociální interakce oddaluje, někdo se jim záměrně vyhýbá a pro někoho jsou třeba hůře dostupné (například pro starší lidi). Důvody se mohou lišit. Co když se ale řeka povinností, starostí či emocí rozvodní a my se jejím proudem necháme strhnout? Stále častěji se pak necháváme slyšet říkat: “Promiň, nemůžu, teď se mi to nehodí.” Nebo, “necítím se na to.” Absence pravidelného lidského kontaktu má ale výrazný vliv jak na duši, tak na mozek. A některé z následků si se samotou často ani nespojíme. 

  • zhoršená koncentrace
  • ztráta paměti
  • demence
  • ztráta sociálních kapacit
    (například schopnost spolupracovat s ostatními lidmi)
  • deprese
  • stres
  • úzkost

(1, 2, 3).

Samota – co nám o tom říká věda

Studie zabývající se sociální izolací a jejím vlivem na mozek zjistily, že největší změny nastávají ve třech oblastech mozku. Jedná se o prefrontální kortex, hipokampus a amygdalu (1, 2, 3). Prefrontální kortex se podílí na našem komplexním myšlení či paměti, hipokampus se zapojuje při učení a zpracování emocí a amygdala reguluje emoce jako strach či agrese. Zajímavým přínosem pro toto téma se stal výzkum prováděný na mouchách octomilkách*. Vědci objevili spojitost mezi dlouhodobou izolací a zvýšenou agresí.

U zkoumaných much docházelo po dobu jejich sociální izolace k hromadění určitých neurochemických látek – tachykininů. Právě tachykinin byl jedním z hlavních důvodů, proč se mouchy staly agresivnějšími (4).

Co je to tachykinin? Tachykinin je neuropeptid (malá proteinová molekula) uvolňovaný z určitých neuronů v případě jejich aktivace. Neuropeptidy se mohou navázat na receptory ostatních neuronů a pozměnit jejich fyziologické funkce.  Změny se pak mohou promítnout i na funkci nervové dráhy. 

Další výzkum byl proveden na myších. Vědce totiž zajímalo, zda se dají podobné souvislosti pozorovat i na savcích. 

Vědecký tým z Caltechu zjistil, že u dlouhodobě (2 týdny) sociálně izolovaných myší došlo k významné změně chování. Začaly být bojácnější a přecitlivěle reagovaly na ohrožující podněty. Myši se také staly agresivnějšími k ostatním myším. Přesněji řečeno k myším, které pro ně byly cizí a nepovědomé. 

Testovaný myšák se tak dostal z bláta do louže. Když se mu po dlouhodobém osamění konečně naskytla příležitost navázat sociální kontakt, změny v jeho mozku mu to skrze jeho chování sabotovaly. Myšákům kóduje tachykininový gen Tac2 neuropeptid zvaný neurokinin B (NkB). Tac2/NkB je v myším mozku produkován neurony, které se nacházejí v oblasti amygdaly a hypotalamu. To jsou oblasti mozku podílející se na emočním a sociálním chování (5). Ačkoliv byl tento výzkum prováděný na myších, autoři studie zdůrazňují, že lidé mají v mozku velice podobný systém, a výsledky této práce mohou proto obohatit výzkum pro léčbu poruch duševního zdraví u lidí (6).

Podobně jako myšáci jsme i my biologicky uzpůsobeni k pravidelné sociální interakci, a to zejména v dobách zvýšeného stresu. Emoční zdraví je křehké a ne vždy se nám podaří odhalit, co nás z rovnováhy vyvedlo tentokrát. Pravidelná dávka smysluplného lidského kontaktu může hrát důležitou roli v prevenci úzkosti a depresí, jak pro nás, tak pro naše blízké.

Akční kroky a prevence:Nenech si v mozku nahromadit tachykinin a naplánuj si do diáře pravidelné scházení se s přáteli.Možná máš sama sociálního kontaktu dostatek (a možná i plné zuby). Ne každý je ale mezi lidmi jako ryba ve vodě. Víš o někom z tvých blízkých, kdo má problémy či úzkost spojenou se sociální interakcí nebo je pro něj složité dostat se mezi lidi? Krátký telefon či návštěva pro něj (a jeho mozek) může znamenat více, než si dokážeme představit.

*Mouchy octomilky jsou velmi často používány ve vědeckých výzkumech. Jedním z důvodů je jejich velká genová podobnost s člověkem (7).

Reference:

  1. Bzdok, D. and Dunbar, R., 2020. The Neurobiology of Social Distance. Trends in Cognitive Sciences, 24(9), pp.717-733.
  2. Evans, I., Martyr, A., Collins, R., Brayne, C. and Clare, L., 2019. Social Isolation and Cognitive Function in Later Life: A Systematic Review and Meta-Analysis. Journal of Alzheimer’s Disease, 70(s1), pp.S119-S144.
  3. Arzate-Mejía, R., Lottenbach, Z., Schindler, V., Jawaid, A. and Mansuy, I., 2020. Long-Term Impact of Social Isolation and Molecular Underpinnings. Frontiers in Genetics, 11.
  4. Asahina, K. et al., 2014. Tachykinin-expressing neurons control male-specific aggressive arousal in drosophila. Cell, 156(1-2), pp.221–235. 
  5. Zelikowsky, M. et al., 2018. The neuropeptide TAC2 controls a distributed brain state induced by chronic social isolation stress. Cell, 173(5). 
  6. Dajose, 2018. How social isolation transforms the brain. California Institute of Technology. Available at: https://news.caltech.edu/about/news/how-social-isolation-transforms-brain-82290 [Accessed March 22, 2022]. 
  7. Yourgenome, 2021. Why use the fly in research? Yourgenome. Available at: https://www.yourgenome.org/facts/why-use-the-fly-in-research [Accessed March 17, 2022]. 

Tereza Celbová

Tereza Celbová

Neustále zkoumá co? proč? a jak děje?

Neustále zkoumá co se děje? Proč? A jak?

Prostřednictvím modelingu měla Tereza možnost poznat nové země a kultury, což jen podnítilo její vášeň pro objevování. Studijně se teď usídlila v divukrásném (a deštivém) Walesu. 

Neukojitelná zvědavost týkající se komplexity lidského těla (i duše), ale i osobní problémy spojené s menstruačním cyklem, jí vehnaly do náručí biohackingu. Ten si okamžitě zamilovala, jelikož jí umožňuje nalézaní trendů a vzorců, které muže použit k lepšímu pochopení a následné optimalizaci vlastní biologie, a emocí. Biohacking jí jednoduše pomáhá odpovídat na co se děje? Proč? a jak by se to dalo dělat lépe?

Jeden z její nejoblíbenějších hacků je chození na slunce. Jak by taky ne, když si s jeho pomocí můžete seřídit cirkadiánní rytmus a stimulovat produkci serotoninu. Aneb kam nechodí slunce, tam chodí lékař!

Produkty z článku

Přečtěte si také...

Biohacking

MikroLunární hýčkání

Jak o svůj vaginální mikrobiom laskavě pečovat a podpořit ho preventivně? Je to běžné, ale nemělo by to být normální Jak ses možná v předchozích článcích dočetla, jedním z hlavních dosud známých faktorů, které zajišťují našemu komplexnímu vaginálnímu prostředí ochranu, je kyselé pH, navozené pomocí kyseliny mléčné. Kyselost zabraňuje nežádoucím patogenům chopit se vlády

Číst více »
Biohacking

Vaginální mikrobiom – 50 odstínů a textur cervikálního hlenu

Nebudu chodit kolem horké kaše a zeptám se na rovinu. Jak dobře znáš svůj poševní hlen? Chceš-li se naučit lépe dekódovat signály své vagíny a být schopná ovlivnit mikrobiální hru o (vaginální) trůn ve svůj prospěch, pokračuj ve čtení. V první části se dozvíš, jak by měl takový zdravý poševní hlen v průběhu menstruačního cyklu

Číst více »
Biohacking

MikroLunární nepohodlí

Co se děje s vaginálním mikrobiomem při dysbióze a jak to ovlivní náš celkový well-being? Mami, ve sklepě je mikrobubák! Co když se Tvůj vaginální mikrobiom nepohodne vzájemně mezi sebou a ani s Tebou? Vzniká všeobecné nepohodlí obou stran! Nespokojené duše následně dají chtě nechtě vzniknout bubákovi jménem vaginální dysbióza.  Co si pod pojmem dysbióza

Číst více »
Biohacking

Pokožkové mikroorganismy jako prostředníci nonverbální komunikace

Naše tělo není uzavřený systém. Kůže, jakožto největší orgán lidského těla, si vyměňuje s okolím nejen plyny a vodu. Do ovzduší vylučuje taky řadu volatilních látek, které rozpoznává náš nos. Producenty těchto pachových látek nejsme ale přímo my. Voníme podle toho, jaké mikroorganismy naši pokožku osídlují. Pot a maz, který žlázami vylučujeme, je

Číst více »
Dlouhověkost

Dámská intimní zahrada a její zahradníci

Vaginální mikrobiom počtvrté. Biohacking nastartoval revoluci v uvědomování si svého těla od hlavy až po paty. Je to inspirativní obor a směr, díky kterému náš vztah s fyziologií vlastního těla nevypadá jako klinická transakce, které se bojíme a je nám nepříjemná, ale je to neustále se vyvíjející proces sebepoznávání. Málokdo však dnes ví, co vše

Číst více »
Biohacking

MikroLuna v jednom (životním) kole

Jak je vaginální mikrobiom dynamicky ovlivňován menstruačním i životním cyklem? Byl jednou jeden vaginální život Pro bakterie Tvého lůna a jeho okolí je život jako dovádění ve vlnách na pláži. Může to být zábava, ale také velké riziko. Chvíli se bakterie mohou vézt na vlně prosperity a euforie, ale za chvíli je nepřízeň

Číst více »