Krása vážená (rovno)váhou

Aneb krása očima molekulárního biologa

Krása a zvíře

Byť svůj vědecký zrak běžně neupírám k předpovědím horoskopů, nemohu si odpustit jistý asociační úvod, protože téma rovnováhy mě provází celým životem. Ať už je to moje znamení vah, studium molekulární biologie a fyziologie, osobní životní procesy nebo volba bakalářské práce na téma homeostázy, tedy rovnováhy v buněčných procesech. Lidsky i biologicky jsem nad krásou přemýšlela vždy spíše netradičně, často v rovině znaků a významů, a pokud tradičně, tak do největších hlubin jejích tajemství a mechanismů. Bavilo mě propojovat zdánlivě nesouvisející, a neustále si tak potvrzovat, že přímo či nepřímo může souviset vlastně všechno se vším. Stačí tomu jen dát dostatečné měřítko a dávku kreativity. Krása oka-mžiku, krása přitažlivosti, krása přirozenosti a krása detailu. Je to okouzlující a zdaleka nejen povrchní téma! 

Pokud jde o krásu fyzickou, podstatné je, že její vnímání formují základní mechanismy, jako je souboj evoluce a genetiky či tanec fyzikálních zákonů a našich smyslů. A naše smysly jsou skutečně klíčové, neboť zpívající květina z pohádky o pyšné princezně bude zcela odlišně vnímána člověkem s funkčním zrakem a člověkem slepým. Vnímání krásy je silně subjektivní, nicméně často přizpůsobované davovému názoru (strach, že budeme vyhnáni z kmene/ráje, je silný i v dnešní době, že ano?). Krásu vnímáme všemi našimi dostupnými smysly a závisí na interpretaci. Lidé vnímají vůně, barvy, zvuk, texturu či tvary, ale nevnímají třeba UV. Jak asi ‚krásu‘ hodnotí včelka nebo špaček? Vnímáme totiž to, co pro nás evolučně mělo a má význam. To, čemu jsme význam přisoudili. 

Už jsem tu zmínila ‚povrchní krásu‘ a ráda bych k tomu teď dodala důležitý biologický fakt. Náš povrch je totiž většinou to první, co ostatní organismy svými smysly vnímají. Krása povrchu má proto pro jednotlivce evolučně velký význam, a tudíž na ní my lidé často tolik lpíme. Je to logické. Oko se vyvinulo dříve než mozek, a život se tak stal vizuálním. Povrch je náš prostředek komunikace. Je to takový displej našich vnitřních procesů, našeho zdraví, reprodukčního potenciálu, životního cyklu, rovnováhy a schopností. Stejně tak je povrch v první linii ochrany, geniálně pracuje s výměnou energie s okolím a přinejmenším zdánlivě vymezuje náš osobní prostor. 

Zajímavé je, že byť jsou některé organismy průhledné či průsvitné, i tak se navenek snaží vypadat hezky, což realizují třeba symetrií vnitřních orgánů. 

Oblíbené obličeje

Velmi často se zaměřujeme na krásu pleti a symetrii obličeje. Obličej je totiž většinou to první a často i jediné, co je světu exponované, a i proto jsou naše obličeje tolik variabilní. Jsme chodícími obrazy vnitřních i vnějších světů. Jakési dynamické ornamenty (dys)harmonie, aktivně čtené okolím. Výzkum dokonce ukázal, že proporce tváře se mění v závislosti na volbě našeho povolání! Jinou tvář má pastevec a farmář, jinou prodavač. George Orwell prohlásil: “V padesáti má každý obličej, jaký si zasloužil.” Není třeba brát citát příliš doslova a pejorativně, ber ho pouze jako semínko do půdy Tvých myšlenek. Však téměř nic není v jádru chybné a všude vede cesta! Sama v sobě neseš vše, co potřebuješ. Dokonce i Tvůj vzhled a vnější znaky jsou variabilnější, než si můžeš myslet. Geny totiž sdílíme velmi podobné, jde jen o jejich ne/aktivitu, která je v průběhu života většinou plastická, tudíž je možné ji aktivně i pasivně pozměnit! 

Existují dokonce i rozdíly mezi kulturami a jejich chápáním výrazů a emocí. Například emotikony jednotlivých kontinentů a zemí mohou být totožné, ale jejich interpretace se liší. V jihovýchodní Asii se lidé při dialogu zaměřují spíše na oči, Evropan zase více pozoruje ústa. Všimla sis, že v Asii jsou emotikony velmi zaměřené na oblast očí ٩(⊙‿⊙)۶?

Synarchie symetrie

Našimi mentálními i fyzickými procesy proplouvá estetika, harmonie, metafory a symetrie. A právě u symetrie bych se na nějakou dobu ráda zastavila. 

Nejen pleť a tvar obličeje vypovídají o našem zdravotním stavu a schopnostech; dělá to tak celé tělo. Forma ukazuje funkci a tělo nemá rádo cokoliv neekonomického a nadbytečného. Krása se skrývá v naší fyziologii a anatomii, v jednoduchosti a přirozenosti tvarů i pohybů, v nejefektivnější práci s přeléváním energií těla (například při pohybu, funkcích kůže, detoxikaci, regeneraci). Však naší symetrií a anatomií byli fascinováni již staří Egypťané a Řekové nebo renesanční Leonardo da Vinci. 

V symetrii nacházíme hluboké vnitřní uspokojení a její matematicky čisté proporce se nám často promítají ve tvářích supermodelek, profesionálních sportovců, filmových hvězd i mnoha dalších společností oslavovaných lidí. Tohle je instinktivní krása vztahu formy a funkce. Zdraví je totiž závislé na způsobu života a symetrii, a symetrie naopak zase na zdraví a našem konání. Méně symetrické a ekonomické tělo s sebou může nést mnoho nevýhod a omezení v jeho funkcích. Děti s nesymetricky vyvinutou lebkou mohou později potřebovat brýle či rovnátka, suboptimálně vyvinuté dýchací cesty spolu se špatnými dechovými vzorci zase zvyšují pravděpodobnost rozvoje chronické rýmy, alergií a spánkové apnoe (při které pak nedochází k adekvátnímu okysličování mozku). Symetrie nám pomáhá žít déle, zdravěji, spokojeněji a se zdravějšími dětmi a fascinuje nás i u našich protějšků. 

Ať už zkrátka chceme, nebo ne, soudíme vnitřní svět podle jeho obalu, a je to do jisté míry v pořádku. Povrch k nám mluví a ukazuje i to skryté uvnitř, jen je tomu třeba naslouchat otevřeně a s respektem. Nenechat se svést povrchností, falešností a vnějšími maskami, které svět občas nasazuje ze strachu z nepřijetí. Protože geometrickou krásu lze nalézt všude kolem nás, v lidech i jejich duších. Ne nadarmo se v našich vnitřních vesmírech mísí světlo s temnotou. 

Aktivní kroky

Začni experimentálním pozorováním: Postav se před zrcadlo a sleduj, zda nemáš například jedno rameno výše než druhé, zda se Ti jedno nestáčí více dopředu, zda je pro Tebe náročné držet dlaně a palce vytočené směrem ven. Sundej si boty, zavři oči, stůj nehnutě 60 sekund a pozoruj, zda nepřenášíš váhu více na jednu nohu, zda se Tvá váha nepřesouvá dopředu k prstům či dozadu k patám nebo nestojíš na vnitřních stranách plosek nohou. Máš nohy namířené rovně před sebe? 

Naše děti můžeme podpořit tak, že je naučíme správnou pozici těla a dopřejeme jim častou chůzi naboso v přírodě. Nás dospělé, bez funkčního stroje času, podpoří správné cviky, snaha o přepsání chybných pohybových vzorců a spolupráce se zkušenými fyzioterapeuty a jejich pomůckami (já sama toužím po konzultaci, která by mi osvětlila, k jakému sportu se má postava hodí nejvíce, kde je její anatomie v dysbalanci a jak ji mohu podpořit). Pamatuj, že Tvé tělo se každým dnem formuje podle toho, co mu dáváš za úkol. 

Vyzkoušej hned teď tato jednoduchá cvičení, u všech volně dýchej a zkus je zařazovat pravidelně do své ranní rozcvičky:

• Sedni si rovně na židli, uvolni bříško, podsaď pánev, rozpaž ruce v pěst a dlaněmi směrem dolů a zatlač lopatky k sobě. Nyní 30x rotuj v zápěstí na jednu i druhou stranu a to samé proveď v opačném směru s dlaněmi vzhůru. Nesnižuj rozpažení.
• Polož si jemně pěsti na spánky s palci směrem dolů, s rovnými zády a lokty směřujícími vzhůru a do stran. 30x nech své lokty políbit se, ruce rotují včetně pěstí, které se budou po hlavě koulet směrem k čelu.
• Klekni si na kolena, ale zadečkem a tělem stůj vzpřímeně, nesedej si. Vlož mezi kotníky a chodidla jógový bloček nebo polštář, uvolni bříško i celý vršek těla a podsaď pánev. 30x svoji cvičící pomůcku stlač směrem dovnitř. Pracuj vnitřními stehny, kotníky i chodidly.
• Lehni si na záda, jednu nohu nech nataženou a druhou přitáhni směrem k hrudníku, s rukama v podkolení jamce. Miř prsty u nohou směrem vzhůru a uvolni všechny svaly, které k této pozici nepotřebuješ. Dýchej. Proveď 30x plnou rotaci kotníkem na jednu a pak druhou stranu. Opakuj i na druhou nohu. Nikdy nehýbej nohou v koleni.
• Postav se zpět k zrcadlu a pozoruj, zda se Tvé držení těla nějak změnilo. Cítíš se líp, narovnanější? Symetričtější? Soustřeď se i na svůj obličej. Jak se cítíš teď, když se sama sobě díváš do tváře? Zde se, drahá ženo, zastav a zamysli, čemu přisuzuješ význam Ty. Co Tě nabíjí, uklidňuje, jak krásu vnímáš a jak jsi nejspokojenější? 

Příště, až ráno přistoupíš k zrcadlu, usměj se do něj a při ranní péči, třeba za pomoci kosmetických něžností značky Codex či Wikarska, věnuj péči svému nitru a vnější i vnitřní kráse. Nemysli na detaily, které jsou Ti trnem v oku. Řekni sama sobě, za co se máš ráda, co na sobě miluješ a jak to podporuješ. Představ si, že jsi někdo jiný, kdo Ti skládá kompliment, protože Tě skutečně VIDÍ a obdivuje; miluje. Dovol si tu lásku pocítit a důvěřovat si. 

Dokud určitý vizuální projev není nikým, včetně Tebe, vnímán a interpretován, nemá sám o sobě žádnou funkci. Vnímej sama sebe a ukazuj tak cestu i svému okolí. 

Jsi krásná, ženo.

Zdroje

(1) Teoretická biologie PřF UK, doc. Mgr. Karel Kleisner, Ph.D.; Mgr. Jana Švorcová, Ph.D.

(2) APA. Greenfield, B. (2020). Boundless. Victory Belt Publishing.