Novinky, Strana 3

Rozhovor s Victorií Deer a Vítem Schlesingerem o síle červeného světla, vnitřní svobodě a hledání klidu v moderním světě.

Terapie červeným světlem je pro mnohé jen další „biohack“. Ale co když je to ve skutečnosti návrat k něčemu dávnému – k přirozené energii, kterou naše tělo zná a potřebuje? Victoria Deer, zakladatelka Systers.bio, si do svého středečního online IG vysílání pozvala Víta Schlesingera, mentálního kouče a zakladatele Light Hacker, který propojuje vědu, vědomí a světlo do jednoho celku. Společně mluví o tom, jak světlo mění nejen biochemii, ale i vnímání sebe sama – a proč skutečná regenerace začíná uvnitř.

Celý rozhovor najdete na IG Systers.

Victoria: Vítku, pojďme se podívat na téma červené světlo. Jak ses k fotobiomodulaci vlastně dostal?

Vít: Poprvé jsem se s červeným světlem setkal asi před deseti lety, když jsem jezdil po světě s tenistou Tomášem Berdychem. Viděl jsem, že hráči jako Novak Djoković nebo Roger Federer používají červené světlo po trénincích. Tehdy mě to zaujalo – věděl jsem, že to nebude náhoda. Začal jsem si o tom číst, zkoušet první americké panely a postupně jsem pochopil, že světlo má obrovský potenciál pro regeneraci, hormonální rovnováhu i psychiku.

Po letech testování jsem se spojil s německými vývojáři, kteří patří mezi světovou špičku. Společně jsme vytvořili vlastní zařízení – Light Hacker – a od začátku jsme šli cestou bez kompromisů. Kvalita, výkon, optika, žádné zkratky. Chtěl jsem produkt, za který dám svoje jméno a který obstojí i před vědci.

Victoria: Vím, že se často ptají lidé, proč jsou panely Light Hacker dražší než jiné. V čem je ten rozdíl?

Vít: Rozdíl je ve výkonu, kvalitě čipů a hloubce, do které světlo proniká. Když se podíváme na průměrný panel, ten má zhruba 70–75 mW na cm². Naše panely mají 1 500 mW na cm² – to je dvěstěnásobný rozdíl v průchodnosti energie. Znamená to, že světlo proniká mnohem hlouběji do tkání, až ke svalům a kostem, kde ovlivňuje buňky, mitochondrie a tvorbu energie (ATP).

Měli jsme nedávno měření od vědce, který testoval tři různé značky. Sám říkal, že náš panel je „okamžitě znatelně jinde“. To se prostě pozná na těle. Není to placebo – cítíš teplo, uvolnění a současně příliv energie.

Victoria: Zmínil jsi mitochondrie – vysvětli prosím, co se v těle při fotobiomodulaci děje?

Vít: Zjednodušeně – červené světlo neohřívá tělo zvenku, ale nabíjí ho zevnitř. Každá buňka má v sobě malé elektrárny – mitochondrie. Ty při dopadu určité vlnové délky světla začnou vyrábět více energie (ATP). Zároveň se zlepšuje mikrocirkulace, prokrvení orgánů i nervového systému. Když máš víc energie na buněčné úrovni, regeneruješ rychleji, spíš lépe, máš stabilnější hormony i psychiku.

U žen vidíme konkrétní výsledky: snížení bolestivosti při menstruaci, menší zánětlivost, lepší kvalitu pleti i energie. U mužů třeba zvýšení hladiny testosteronu až o 80 %, protože světlo optimalizuje činnost Leidigových buněk ve varlatech.

Victoria: Takže to opravdu není o tom, že by světlo jen „hřálo“.

Vít: Přesně. Lidé si to často pletou s infrasaunou, ale princip je úplně jiný. Infrasauna pracuje s teplem, Light Hacker s vlnovou délkou a světelnou energií. Naše panely kombinují dvě vlnové délky – červené a blízké infračervené spektrum, které NASA označila jako nejefektivnější pro regeneraci. Světlo proniká hluboko do buněk, kde aktivuje mitochondrie, a zvyšuje prokrvení dané oblasti až šestinásobně. Proto se regenerace zrychlí, tělo lépe vstřebává živiny, zklidňuje záněty a celkově se dostává do rovnováhy.

Victoria: Zaujala mě i ta pulsní technologie, o které jsi mluvil – můžeš ji přiblížit?

Vít: Ano, to je velký „game changer“. Naše panely využívají tzv. pulsní technologii (PEMF), která násobí účinek světla. Umožňuje „ladit“ buňky na určitou frekvenci – třeba 8 Hz, což odpovídá přirozené frekvenci přírody, tzv. Schumannovým vlnám.

Když si člověk nastaví panel na 8 Hz, jeho mozek i tělo se začnou synchronizovat s rytmem klidu a přítomnosti. Z fyzikálního hlediska se zlepšuje propustnost membrán, takže buňka světlo využije mnohem efektivněji. V praxi to znamená hlubší regeneraci, klidnější nervový systém a lepší spánek.

Victoria: Mluvil jsi o používání světla ráno i večer. Jak to vypadá v praxi?

Vít: Ráno světlo nastartuje cirkadiánní rytmus – to je nejlepší doba. V zimě, kdy je 80 % dní tma, je to vlastně náhrada slunce. Večer světlo taky můžeš používat, ale ideálně alespoň hodinu před spaním, protože tělo dostane takovou dávku energie, že někomu se pak hůř usíná.

Já osobně se svítím dvakrát denně – ráno i večer. Ale vždycky je to rituál. Patnáct minut, které věnuješ jen sobě. I to je podle mě součástí terapie – naučit se zastavit.

Victoria: A co těhotné ženy nebo děti – je to pro ně bezpečné?

Vít: Z pohledu legislativy samozřejmě říkáme, že těhotné ženy by měly být opatrné, protože neexistují oficiální klinické studie. Ale z praxe víme, že když se světlo používá jemně – pět, deset minut – přináší úlevu i podporu mikrocirkulace. Znám páry, které ho používaly v těhotenství pro uvolnění zad nebo zlepšení prokrvení a měly výborné výsledky.

U dětí platí totéž – krátké dávky, citlivě, s vnímáním těla. Fotobiomodulace není experimentální metoda, existuje k ní více než 6 000 studií, včetně NASA.

Victoria: Zní to, jako by červené světlo bylo skutečně komplexní nástroj pro moderního člověka.

Vít: Ano, je to životní styl. Můžeš mít spoustu technologií – hyperbarickou komoru, kryo, HBot – ale červené světlo je dostupné, přirozené a extrémně efektivní. Je to návrat k základnímu elementu života – k energii, kterou naše tělo zná. Když se naučíš ji dávkovat vědomě, mění to všechno: spánek, hormony, náladu i vnímání sebe. Světlo je pro mě největší „hack“, který máme – a přitom tak prostý.

Zinek je jedním z nejdůležitějších minerálů pro ženské tělo. Ovlivňuje stovky enzymatických reakcí –...

Kočka má jednu fascinující schopnost, kterou my lidé postrádáme. Každý den si její tělo samo vyrobí vitamín C. Nikdo úplně přesně neví, proč nám tahle dovednost v průběhu evoluce „vypadla“ z výbavy, ale důsledek je jasný: zatímco kočka si vystačí sama, člověk je odkázán na zdroje zvenčí. A právě v tom se skrývá důležitý příběh o imunitě, odolnosti a podzimní péči o tělo.

Jak to mají kočky a jak to máme my

Většina savců – včetně koček – má enzym L-gulonolakton oxidáza. Díky němu se v jejich játrech z glukózy denně vytváří desítky až stovky miligramů vitamínu C. Proto u zvířat nikdy neuvidíme kurděje, nemoc z nedostatku céčka.

Lidé, primáti, morčata a někteří netopýři tento enzym nemají. Evoluce nás poslala jinou cestou – ať už proto, že kdysi dávno naše strava obsahovala dostatek vitamínu C, nebo z jiných důvodů, na které už si dnes můžeme jen hrát s hypotézami. Výsledek je ale praktický: každý z nás potřebuje vitamín C doplňovat.

Kolik je vlastně doporučeno vitaminu C?

A tady přichází první zmatek – čísla se totiž liší podle toho, kdo je vydává:

• WHO (Světová zdravotnická organizace): 45 mg denně.
• EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin): 95 mg pro ženy, 110 mg pro muže.
• USA (NASEM/IOM): 75 mg ženy, 90 mg muži.

To jsou minimální hodnoty pro prevenci nedostatku. Jenže – ruku na srdce – většina z nás nehledá „jen přežití“. Chceme imunitu, která ustojí podzimní virózy, a tělo, které bude mít dost energie. Proto praktici a nutriční poradci často doporučují vyšší dávky:

• 500 mg denně pro zdravého dospělého,
• až 1000 mg denně pro starší, nemocné nebo při zvýšené zátěži.

Tyto dávky jsou bezpečné a pro mnoho lidí také daleko účinnější.

Proč více vitaminu C na podzim?

Podzim je zkouška odolnosti. Chladnější vzduch, kratší dny, méně slunce a více času v uzavřených prostorách. To všechno znamená vyšší riziko infekcí. Vitamín C přitom podporuje první obrannou linii – naše sliznice. Pomáhá bílým krvinkám rychleji reagovat, zkracuje dobu nachlazení a tlumí zánět, který často bývá horší než samotný virus.

Na podzim proto dává smysl zvýšit dávku. Není to o panice, ale o malé, vědomé prevenci – aby tělo mělo z čeho čerpat.

Zelenina vs. ovoce: kde je vitamínu C nejvíc?

Často se automaticky mluví o pomerančích, ale pravda je jiná: největším zdrojem céčka je zelenina.

• Červená paprika: až 150 mg/100 g.
• Brokolice: 80 mg/100 g.
• Růžičková kapusta: 85 mg/100 g.
• Petrželová nať: až 150 mg/100 g.

Ovoce obsahuje také hodně vitaminu C, například kiwi (70 mg/100 g) nebo jahody (60 mg/100 g). Jenže ovoce zároveň přináší vyšší dávku cukrů – fruktózy a glukózy. Pro zdravého člověka to není problém, ale pokud chceme dostat vitamín C bez zbytečné glykemické zátěže, zelenina vede.

A co jablko?

Jablko je krásné, voňavé a zdravé – ale vitamínu C má jen 5–10 mg na 100 g. Jeho síla není v céčku, ale jinde: ve vláknině a polyfenolech, které podporují trávení a střevní mikrobiom. Proto jablko není špatně, jen není vhodné spoléhat se na něj jako na „vitamínovou bombu“. Když jde o céčko, dej raději přednost paprice nebo brokolici.

Jaké doplňky stravy doporučujeme?

Když jde o imunitu a buněčnou regeneraci, kvalita hraje zásadní roli. Ne všechny vitaminy C jsou stejné — záleží na jejich formě, čistotě a synergii s dalšími živinami. Vybraly jsme pro tebe tři osvědčené doplňky, které se liší složením, ale spojuje je jedno: vysoká vstřebatelnost a skutečná účinnost.

Vitamin C komplex

Přírodní komplex z aceroly a šípku s citrusovými bioflavonoidy. Vysoká vstřebatelnost, žádné syntetické kyseliny askorbové. Ideální pro každodenní podporu imunity, cév a zdravé pleti.

Železo s vitaminem C

Unikátní spojení železa s přírodní formou vitaminu C pro lepší absorpci. Skvělý pro ženy s nízkou hladinou železa, při únavě nebo v období zvýšené ztráty krve (např. menstruace).

Komplex zinku a vit.C

Tři formy zinku v synergii s vitaminem C. Pomáhá regeneraci buněk, imunitě i hormonální rovnováze. Vhodný při stresu, oslabení imunity nebo pro zdraví kůže, vlasů a nehtů.

Shrnutí pro praxi

• Kočka si céčko vyrobí, my ne. Proto ho potřebujeme přijímat.
• Oficiální doporučení (WHO, EFSA, USA) jsou nízká, stačí jen k přežití.
• Prakticky: 500–1000 mg/den je bezpečné a užitečné, zvlášť na podzim.
• Hledej vitamín C hlavně v zelenině, méně v ovoci.
• Jablko je fajn na vlákninu a mikrobiom, ne na céčko.
• Pokud potřebujete C doplňovat suplementy, doporučujeme AAVALABS Vitamin C komplex nebo na podzim komplexní ArevBalance.

Vnímej vitamín C ne jako pilulku, ale jako součást každodenní péče. Tvoje imunita není oddělený systém, ale propletená síť – strava, spánek, nervy, světlo, pohyb. Vitamín C je jen jedním z uzlíků v té síti. Když je silný, celá síť drží pevněji.

Autorka článku

Ilona Bittnerová

Průkopnice moderní menstruační hygieny, která do Česka v roce 2006 přivezla první menstruační kalíšky. Dnes spojuje ženská témata se světem e-commerce, zajímá se o ženské zdraví, udržitelnost a vzdělávání. Je matkou Helenky a Zorana, miluje cestování a je vášnivá kočkomilka vlastnící jednu fenu.

Rýže je v mnoha kulturách symbolem hojnosti, života a sytosti. Pro miliardy lidí na planetě je denním zdrojem energie – ať už na talíři v podobě sushi, indického biryani nebo obyčejné přílohy k omáčce. Přestože na první pohled vypadá jako „jen“ jednoduchý sacharid, její účinky na naše tělo jsou mnohem pestřejší.

Ať už je bílá, hnědá, jasmínová nebo basmati, všechny mají jedno společné: škrob. Ten tvoří většinu energetické hodnoty rýže a v našem těle se při trávení přeměňuje na glukózu – tedy na palivo, které živí naše buňky i mozek. Jenže – a tady to začíná být zajímavé – ne všechny škroby jsou stejné. Záleží na jejich struktuře i poměru, a právě v tom se ukrývá odpověď na to, proč některé druhy rýže působí na naše tělo jako rychlý cukrový výtah a jiné nás naopak zasytí na delší dobu a tolik nezatěžují krevní cukr.

Pokud se snažíš udržet stabilní energii, předcházet výkyvům nálad, pečovat o hormonální rovnováhu nebo řešíš třeba inzulinovou rezistenci, volba správného druhu rýže může být překvapivě důležitá. A právě basmati je v tomto směru malou výjimkou – tradiční odrůda, která v sobě spojuje jemnou chuť s příznivějším vlivem na metabolismus.

Dva typy škrobu: amylopektin a amylóza

Škrob není jedna homogenní látka. Vždy se skládá ze dvou složek – a poměr mezi nimi určuje, jak rychle nebo pomalu se nám zvedne hladina krevního cukru.

Amylopektin – větvený řetězec, který se štěpí snadno a rychle. Způsobuje prudký nárůst glukózy v krvi, tedy i rychlý přísun energie. Bohužel ale také následný pokles, tzv. „cukrový crash“.

Amylóza – lineární řetězec, který je pro naše enzymy hůře dostupný. Tráví se pomaleji, část zůstává nestrávená a chová se jako rezistentní škrob. Ten se nechová jako cukr, ale jako vláknina – prochází do tlustého střeva, kde ho fermentují bakterie našeho mikrobiomu.

Právě díky vyššímu podílu amylózy dokáže určitý typ rýže působit na tělo šetrněji a nevyvolává tak prudké glykemické výkyvy.

Proč je basmati „lepší“ než běžná bílá rýže

Basmati rýže, tradičně pěstovaná v Indii a Pákistánu, má přirozeně vyšší podíl amylózy (cca 25–30 %) než běžná bílá rýže (15–20 %). Tento rozdíl má výrazný vliv na naše zdraví a metabolismus:

• Nižší glykemický index (GI) – basmati se obvykle pohybuje mezi 50–60, zatímco klasická bílá rýže často dosahuje 70–90.
• Stabilnější hladina energie – díky pomalejšímu trávení nevznikají tak prudké „píky“ glukózy a inzulínu. Energie se uvolňuje postupně a déle vydrží.
• Rezistentní škrob – část amylózy se nepřemění na glukózu a působí jako vláknina, kterou živíme náš střevní mikrobiom. To prospívá trávení, imunity i hormonální rovnováze.

Proto se basmati doporučuje lidem, kteří si potřebují hlídat glykemii – například diabetikům, ženám se syndromem PCOS nebo každému, kdo usiluje o stabilnější energii během dne.

Jak velký rozdíl to opravdu je?

• Po porci běžné bílé rýže může hladina krevního cukru vystřelit nahoru během několika minut – a za hodinu prudce spadnout.
• Po porci basmati je nárůst pomalejší, pozvolnější a pokles není tak výrazný. Výsledkem je stabilnější energie a menší chuť na sladké.

Je však dobré dodat: i basmati je zdrojem sacharidů a většina jejího škrobu se nakonec na glukózu přemění. Rozdíl spočívá v rychlosti a v množství rezistentního škrobu.

Indická nebo pákistánská basmati?

Nižší glykemický index je obecná vlastnost všech tradičních odrůd basmati – není to jen specialita té „indické“.

• Indická i pákistánská basmati mají vysoký podíl amylózy a jejich GI se pohybuje v podobném rozmezí (50–60).
• Rozdíly mezi jednotlivými odrůdami jsou spíše drobné – závisí na přesném poměru amylózy a amylopektinu.
• Moderní šlechtěné varianty basmati, které rostou rychleji a dávají vyšší výnos, mohou mít obsah amylózy o něco nižší. To pak znamená mírně vyšší GI než u tradičních druhů.

Ať už sáhnete po indické nebo pákistánské basmati, vždy dostanete rýži s nižším glykemickým indexem než u běžné bílé rýže. Rozdíly mezi odrůdami existují, ale nejsou zásadní.

Autorka článku

Ilona Bittnerová

Průkopnice moderní menstruační hygieny, která do Česka v roce 2006 přivezla první menstruační kalíšky. Dnes spojuje ženská témata se světem e-commerce, zajímá se o ženské zdraví, udržitelnost a vzdělávání. Je matkou Helenky a Zorana, miluje cestování a je vášnivá kočkomilka vlastnící jednu fenu.

Milá Sys, Vánoce se v posledních letech rovnají spíše nákupnímu šílenství než svátkům klidu a míru. ...